24.Kapitola
Bylo pozdě večer, a Sasuke stále vysedával u Naruta.Daisuke s Hinatou vyspával na posteli, zatímco se Naruto se Sasukem bavili v obývacím pokoji.Neprve rozebíraly nějaké případy, nakonec došli i k Sakuře.
,,Všiml jsem si, že ses šibalsky usmíval, když jsme mluvili o Sakuře...jak to plánuješ s tou její pamětí?"
,,Kdybych ti to řekl, tak bych tě musel zabít" odpověděl Sasuke s vážným výrazem na tváři.Narutovi poskočilo obočí.Raději vyšachoval z tohoto téma ,,Sasuke, nebude ti vadit, když budeš spát tady na sedačce?" optal se Naruto.,,Ne" odsekl Sasuke.
Po jedné hodině ranní, co už oba usínali v sedačce, k nim zašla Hinata.Pošťuchla do Naruta, aby už šel spát.Daisukeho předala Sasukemu , otočila se a zamířila zase do ložnice.
-----------
Kolem třetí hodiny ranní se v nemocnici dělo spousta věcí.Sakura se probrala.Okolo ní začalo poskakovat přes deset sestřiček a jedna doktorka.Dělali ji různé výtěry,prohlídky,odběry atakdále, až to Sakuře přišlo zbytečný.Všichni ju obskakovaly.Ulevilo se jí, když doktorka vyhodila všechny sestřičky z pokoje.Chtěla se Sakurou udělat menší konverzaci, jestli si pamatuje kdo je a kde bydlí a na další podobné věci.Musela začít s citem ,aby ji nějak nenarušila soukromí ,city,paměť.Musela začít úplně od začátku.....
,,Ahoj.....Já jsem doktorka Tsukine.............."
,,Ahoj....já jsem......já jsem....." Sakura si nemohla vzpomenout, kdo je....Sklonila hlavu a smutně se dívala do peřiny....Přesně jak si doktorka myslela.....ztratila paměť...sice nevěděla jak je to možné, když nikde neviděla na hlavě žádný sek, bouli či dokonce naraženinu.Žádný náznak krve.Prostě nic. ,,Že by to bylo stresem, jak padala?že by to bylo tou výškou nebo tím rychlím nárazem do vody?" ptala se vduchu doktorka, ale nenašla na to žádné vysvětlení..
,,chtěla bys vědět, kdo jsi?"
,,a-ano"
,,povím to teda...................ztratila jsi paměť.......nevím, zda si ještě někdy na něco vzpomeneš...ale pro teď........jsi Sakura Haruno......"
,,Sakura?Haruno? a povíte mi něco o mém životě?" zeptala se prosebně Sakura.....
,,Já nic moc o tvém životě nevím, ale mohli by ti pomoct kamarádi...neboli líp řečeno tvůj tým."
,,Tým? takže já jsem v týmu?"
,,Ano Sakura a nejen v ledajakym týmu.Jsi v týmu, který tě má rád...a který by za tebe daroval život......." dopověděla Tsukine ,,už musím, ale pak si ještě popovídáme, ahoj a sladké sny Sakura" popřála jí a odešla do své kanceláře.Nedávalo smysl, jak mohla ztratit paměť.Sedla si ke stolu, ruce si opřela o hlavu a zdrceně hleděla do stolu.Po dvou hodinách přemýšlení, si zavolala sestřičku ,,sestři, prosím vás doneste mi ty výsledky z rentgenu té dívky" poprosila ji Tsukine.Do minutky se k ní dostavily výsledky.Pozorně sledovala každý obrázek.,,Nic zvláštního" povídala si pro sebe.Při každém pohlédnutí na další obrázek rentgenu si usrknula z hrnku, ve kterém měla kávu na povzbuzení
,,tohle nemá žádný smysl" mumlala........nakonec únavou usnula, hlava ji dopadla na stůl.
-----------------------------------
Kroky.Chodbou tichými kroky kráčela Sakura.Chtěla zjistit celou pravdu o sobě a o svém životě
,,tady to není, tady taky ne, tu už vůbec.................hm....................á tady to je , kancelář doktorky Tsukine" Sakura aniž by zaklepala, vešla dovnitř.Tsukine spala na stole.Sakura vůbec nad ničím nepřemýšlela a poklepala doktorce na rameno ,,Tsukine-san? halo" probouzela ji.Tsukine se lekla a převrhla na sebe nedopitý kafe ,,Sakura-chan, co tady děláš, máš ležet v posteli a né spouzet".Sakura se zachychotala ,,no...já......hm...........chci vědět pravdu.....o sobě.......o svém životě.....".
,,Ale já ti ji nepovim....vždyť o tobě nic moc nevím.......a o tvojim životě už vůbec nic......je mi to líto Sakura-chan" odpověděla ji Tsukine.Sakura jen přikrčila rameny a usmála se.V kanceláři však seděla dál.Prohlížela si místnost, její krásné zelené oči s třpytkami, jako když je na trávě rosa si prohlížely každý kout.Každou věc.Sjely až na stůj, kde ležely výsledky jejího rentgenu ,,tohle jste celou noc studovala?" optala se Sakura.Tsukine jen kývla.,,Vypadá to, že ten člověk má něco s nervem.Tady.Vidíte? a taky má u nervů trochu nakřuplou kost" povídala Sakura, dívajíc se na rentgen, aniž by věděla, že je to její tělo na tom obrázku.
,,Ano....mám to.....ten nerv.Silný stres ho narušil a všechno se vymazalo.Veškerá data z její paměti.Takže už tomu rozumím.Pokud jí ten nerv nepřeoperujeme, může se to stát znova......" mluvila si vduchu Tsukine, dívajíc se na zamyšlenou Sakuru.
----------------
Byl další den.Někdo hned ráno zaklepal na dveře od Sasukeho bytu.Ten po pár minutách otevřel
,,Co tady děláš....Karin?"
,,Jdu na návštěvu" odpověděla mu.Bez dovolení vkročila dovnitř a vduchu se zachychotala.
,,Sasuke-kun?" řekla Karin.Při tom si sundala brýle a našpulila oči.
,,Hm...." ozvalo se
,,Sasuke-kun, ty jsi doma sám?"
,,jo"
,,hm....? a , a....."
,,co chceš? já nemám celej den na to, abych poslouchal tvoje koktání.Mám práci"
,,a můžeš mi říct jakou?" optala se ho Karin.Při tom se zvedla z gauče a šla k němu.Přitiskla se k němu a začervenala se.Sasuke jen zakoulel očima ,,už jdeš?" optal se, ale jako otázka to poněkud neznělo.Karin však nic neodpověděla a tiskla se k němu dál.
Do dveří v tu chvíli vletěla Hinata i s Daisukem v ruce.Zamračila se na Karin a odstoupila ode dveří.
,,no nic....já idu, ale zase se za tebou zastavím Sasuke-kun" odpověděla Karin a zabuchla za sebou dveře.
,,co tady chtěla?" zeptala se Hinata.Sasuke byl Hinatě v duchu vděčný, že ho zbavila Karin, popadl Daisukeho a sedl si s ním na gauš ,,a copak tady děláš ty? zeptal se.
,,No ,nesu ti takovou důvěrnější zprávu..........."