5.díl o Nika12
Oki - tak tady je 5. část povídky ANBU vs. Akatsuki. Doufám že mě ZASE neukamenujete xD
5. část - Děsivá minulost
Bylo asi 9 p.m., dkyž sebou Sakura mrskla o dveře svého bytu. Rodiče s ní již nebydleli, Sakura se osamostatnila a nechala své rodiče samotné. Občas se za nimi přišla podívat, stejně jako dnes a stějně před každou misí. Ve svém starém domě strávila asi 4 hodiny a byla happy z toho, že už se dostaala domů, protože v domě to začalo "cítit" po stáří.
Sakura se zhroutila na gauč a dívala se do stropu. Přemýšlela o misi a o strategii. Samozřejmě věděla, že všichni nad startegií budou přemýšlet, v tomhle na ně zpoléhlala, tedy hlavně na Shikamara, jehož IQ jim mnohokrát pomohlo na nesčetných misích. Sakura proto moc dlouho nepřemýšlela a sebrala se do koupelny.
Napustila si vanu a chvíli v ní ležela. Její myšlenky ZNOVU sklouzly k misi. Co když Konan nepřekoná? Co když ji Konan zabije? Co když Konan budou chránit ostatní Akastki? Tyhle otázky se Sakuře honily hlavou, takže si nevšimla ani ledové vody, v které nyní ležela. Asi po 30 minutách si to uvědomila a rychle vylezla z vany.
Oblékla se do pyžama, vypustila vodu a podívala se z okna. Samozřejmě viděla velký prd, protože byla tma jak v pytli(promiňte ty výrazy xD). Sebrala se tedy a šla do ložnice. Hodila se na postel a chvíli civěla do stropu. Asi po dalších 20 minutách zírání byla ovládnuta mikrospánkem a po chvíli usla úplně.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Sasuke si uvědomil, že nemá kde spát, protože - jakjinak - jeho starý byt byl už dávno pronajmutý.
Sakra, proč se tohle muselo stát zrovna mě? myslel si Sasuke a naštvaně kopl do dveří. Pak se otočil a nevšímal si polekaných hlasů vycházejících z domu. Měl jedinou možnost a to vrátit se do sídla Uchiha klanu.
Vzpomínky ho provázeli celou cestu "domů". Zastavil se těsně před uličkou, kterou tak důvěrně znal. Podíval se na zbledlý červeno-bílý vějíř na velké bráně. Sasuke se zhluboka nadechl a vešel do uličky. Mířil ke svému starému domu. Když procházel uličkou vzpomínal si, jak tudy naposledy probíhal jako polekaný, osmiletý kluk. Stále se mu vybavovala všechna ta mrtvá těla v uličce, všechna ta krev na zemi, všechen ten strach a zoufalství, které ho provázeli jeho poslední cestou touto uličkou.
Sasuke pomalu otevřel dveře. Zahlédl jemu tak známou místnost, halu, ve které mu máma vždycky podávala svačinu a líbala ho na čelo...Maminka....
Sasuke procházel halou až ke kuchyni, kterou se procházelo na zimní zahradu, která vedla na terasu. Sasuke se podruhé zhluboka nadechl a vkročil do místnosti. Zadíval se na dřez, u kterého maminka vždycky stála a umývala nádobí. Pak se zadíval na kamna, na kterých vždycky připravovala jeho oblíbená jídla. Tady si s ním povídala a smála se společně s ním. Tady ho utěšovala a hladila ho po vlasech, tady ji viděl naposledy před tím než....
Sasuke rychle proběhl místností a zavřel za sebou dveře. Proběhl přes zimní zahradu až na terasu. Rozhlédl se kolem.
Terasa byla velká a dlouhá, byla nad ní stříška, která ji chránila před kapkami za deštivého dne. Už dávno vypuštěné jezírko, vypadající jako černé kamené pískoviště, kdysi dekorující, nyní až děsivě depresivní, připomínající hlubokou nekonečnou studnu(i když bylo hluboké asi 1,5m, ale ze Sasukeho pohledu to tak nevypadalo...) zcela "vyčnívalo" ze zelené trávy(jak jinak to nazvat? xD).
Sasuke prošel verandou a zastavil se těsně přede dveřmi společenské místnosti(něco jako obývák). Vpomínal si, jak kdysi odposlouchával otcův rozhovor s jeho bratrem Itachim. Itachi...Sasuke se těšil na chvíli, až ho bude probodávat katanou, tedy jestli ho dřív neupeče Fireballem...
Sasuke šel dál. Radši se ani nezastavoval před otcovou a matčinou ložnicí. Nechtěl si připomínat ten děsivý okamžik, kdy je viděl zavražděné. Šel dál až ke svému pokoji. Pomalu otevřel dveře, jako by se bál, že se na něj vyvalí další vzpomínky. Kupodivu, žádná nárazová vlna nepřišla. Žádné další špatné vzpomínky si Sasuke nevybavoval. Tento pokoj pro něj nicmoc neznamenal, ale ty ostatní pokoje...
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Sakura se probudila, když ji zazvonil budík. Nevrle ho rozsekla katanou, no dál se nesnažila spát, stejně by neusla. Zvedla se tedy a snažila se z rozbitého budíku zjistit, kolik je hodin. Z položení ručiček se dalo vyčíst jen to, že je něco kolem půl šesté ráno.
Sakura se šla převléct, umýt, vyčistit zuby a učesat a pak si srovnala postel. Budík hodila nevrle do koše a nasadila si svou ANBU uniformu. Potom se protáhla jako kočka a vyrazila na smulevné místo. Tam už čekal Sasuke, stejně tichý a flegmatický, jako vždycky a Hinata, stejně tichá jako Sasuke a stydlivá, jako vždycky. Sakura pozdravila Hinatu a sundala si ANBU masku. Chvíli spolu drbali co se dalo, ale po chvíli, když už bylo šest hodin, jim to zatrhl Shikamaru.
Přinesl s sebou ANBU uniformy pro každého, aby nebyli nikým odhaleni. Všichni se převlékli(hm, nevim jak, ale to je jedno xD)a po chvíli už vyrazili k bráně. Mezitím jim Shikamaru popisoval jeho strategii.
,,Takže, budeme udržovat stálou formaci - 1. je tým 7, což je Sakura, Sasuke a Naruto, potom tým 8, což je Kiba, Shino a prozatím já a potom jsou Sandi. Hinata s pomocí svého Byakuganu bude sledovat dění za náma. Tým 7 se bude starat o předek, tým 8 se bude dívat doleva a tým Sandů doprava. Ať se stane cokoliv, nesmíme formaci přerušit" vtloukal jim do hlavy a když dorazili k bráně podal hlídačům hlášení o misi, postavil všechny do formace, zařadil se a všichni hned vyrazili na svojí misi.
Oki, tak tady to je. Je to sice krátké, ale ta depresivní scéna v Sasukeho sídle by to měla vynahradit xD Tak pište do komentů, jak se Vám líbí :)
dííííííkyyyyyyyyyyyyyyyy