close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sakura vs. Sasuke

10. srpna 2008 v 18:37 | Leya
Ahojík takže tu máme novou spisovatelku doufám že se vám budou její povídky líbit a přeji pěkné počteníčko
"Naruto!!!!" Zakřičím bezmocně, když se můj nejlepší kamarád sveze na zem, hruď probodnutou Orochimarovým mečem. "Cos to udělal?!" Vzlyknu a odstrčím ho od něj. Naruto ztěžka dýchá. Musím něco udělat! Nemohu ho nechat umřít! Nashromáždím chakru ve své ruce a přejedu po jeho zranění. Děkuji ti, Tsunade. Pomyslím si vděčně, když se jeho ranění začne pomalu hojit. Uslyším, jak Orochimaru vztekle zasyčí.
"Co to děláš? No jasně, že by si tě Tsunade vzala do parády?" Ignoruji ho, soustředím se hlavně na Naruta. Náhle ucítím tupou bolest v týle, ale dílo je dokonáno, už není v ohrožení života a Kyubi se postará o zbytek. Poté se všechno začerní, ucítím v puse krev, nastane tma. Poslední, co slyším je Orochimaru jak říká: Vem si jí, Sasuke. Nalož si s ní podle svého!
Probudím se na čísi posteli, přikrytá tenkou dekou. Pokusím se pohnout, jenže ruce mám svázané za zády.
"Jsi v pohodě?" Ozve se z rohu malé místnůstky známí hlas. Neodpovím. Sasuke vstane a přejde k posteli. "Co hlava?" Vtom mi blikne...
"Kde je Naruto?!" Vztekle na něj pohlédnu. Zamračí se. Nepoznám, co má v očích...bolest, radost, utrpení??
"Měl jsem ho nechat, aby ho dorazil!" Sykne. "Ten váš novej kapitán ho odnes."
Takže žije....
"Miluješ ho?" Zalapám po dechu...On-on žárlí?!
"Cože? Ne, je to kamarád!" Zamračím se.
Na to mi nic neřekne. Strčí ruce do kapes ale nepřestane na mě zírat. Z jedné strany mě to potěší, pořád ho miluji, ale z druhé strany mě to hrozně naštve!
"Co je?" Nevydržím spalující pohled jeho uhlových očí.
"Změnila jsi se."
"Jo, ty jsi se taky změnil...bohužel!" Ucedím. Stáhne obočí.
"Neměla bys mě provokovat!"
"Proč? Co mi uděláš?! Zabiješ mě? Tak do toho, ty hrdino!!" Stále zvyšuji hlas. Zatne pěsti až mu zapraští klouby.
"Sakuro!!" Je na něm vidět jak se snaží ovládat. Už se nebojím smrti, mí přátelé jsou v bezpečí.
"Čeho chceš dosáhnout? Tím že mě tady takhle držíš? Myslíš, že mě ty provazy udrží?!" Pokračuji.
"TY bys ty provazy stejně nepřetrhla. Je zamčeno, nemůžeš utéct. Vždy jsi byla slabá a slabá vždy budeš!" Tak tohle bolelo! Asi mu to dojde, protože odvrátí pohled a zamumlá cosi jako omluvu. Jenže já už nejsem TA slabá! Já už nejsem TEN, co vždy překáží! Nahromadím chakru v rukou a svojí silou provazy bez námahy přetrhnu. Hodím po Sasukem peřinu, abych ho na moment, který potřebuji, oslepila a vrhnu se ke dveřím. Jenže on mě zezadu chytí kolem pasu a přitáhne k sobě.
"Pusť mě!" Zařvu na něj.
Otočí mě k sobě čelem, chytne ruce a přitiskne zády ke zdi.
"Asi jsem si tě pořádně nesvázal, co?" Uchechtne se, obličej deset centimetrů od mého.
"Co ode mě chceš?" Zavzlykám, avšak slzy stále pevně držím na uzdě. Jeho blízkost je mi příjemná, ale taky mě dost děsí. Pokusím se mu vytrhnout, nechci proti němu použít svoji sílu, na to ho mám příliš ráda.
"Nevím." Nechápavě mu pohlédnu do očí.
"Tak mě pusť, nevíš co chceš, tak mě nech jít." Domlouvám mu.
"Nechci tě pustit!" Trošku mi tím vezme vítr z plachet, ale rychle se seberu.
"Tak pojď se mnou." Podívá se na mě podivným způsobem.
"Musím zabít Itachiho!" To už je ohraná písnička, nemyslíš?
"Nemusíš!" Šeptnu. Více stiskne mé ruce a přešpendlí je na zeď. "Au!" Zasténám. Trošku s sebou trhne a k mému překvapení stisk povolí.
"Orochimaru chce pouze tvoje tělo!" Nedám se.
"Já vím. Ale spolu Itachiho zabijeme." Zavrtím hlavou.
"Když mu dáš své tělo, už to nebudeš ty! Nebudeš to ty, kdo Itachiho zabije, když ti jde jen o tohle. Nebudeš to ty, kdo pomstí tvůj klan, ale ten slizkej had! Ty už nebudeš, zamřeš dřív, než bys stačil zabít tvého bratra sám! Budeš jen schránka pro toho...toho!" Nenacházím pro něj příslušného slova. A to ani není potřeba. Podle jeho pohledu, který už tak znám, hluboce přemýšlí. "Zabiješ ho sám. Jsi na to silný dost!"
"Možná..." Připustí. "Ale zatím se nevrátím. A ty taky ne!"
"Proč?"
"Protože nechci!" Tak tohle mi stačí! Prudce se mu vytrhnu, síly není potřeba, když přemýšlel, skoro mě zapomněl držet, a rozběhnu se ke dveřím. Chakru už jsem nashromáždila, stačí se jen rozpřáhnout a praštit. Masivní dveře se rozlétnou na třísky a ozve se dutá rána. Nečekám, až se Sasuke vzpamatuje. Rozběhnu se chodbou. Něco mi říká, že mám jít vpravo. Ovšem Sasuke se vzpamatuje moc brzy! Vyběhne za mnou a vtáhne mě do prvních dveří, které se namanou. Každý pokoj tohoto labyrintu podzemních chodeb je na vlas stejný. Odhodí mě ke zdi a já se praštím do hlavy. Na moment mě to ochromí, to mu stačí, aby opět zavřel dveře a uvědomil si, co se právě stalo.
"To bylo působivé." Přizná asi po minutě. "Uznávám, že jsi zesílila, ale na mě ti to stačit nebude!" Pomalu ke mně dojde. Nasucho polknu. Uvědomím si, že Sasuke oddechuje stejně ztěžka, jako já. Co se to s ním děje?
"Co k čertu chceš?!" Popuzeně vstanu a pohlédnu mu přímo do tváře.
"Máš mě pořád ráda?" Vyvede mně z míry záludnou otázkou.
"Proč tě to zajímá?" Zrozpačitím. Pozná to.
"Prostě proto."
"Ano, proč si myslíš, že ještě nejsi rozmáznutý támhle na placku?" Ukážu na zeď za ním.
Kývne. "To mi stačí." Zruší tu nepatrnou mezeru mezi námi a přitiskne své rty na ty mé. Pokud mě tehdy překvapil, tak teď je to absolutně něco jiného. Většího. Pevně mě obejme a přitiskne k sobě. O krok poodstoupím, jenže se zastavím o zeď a on ke mně opět přistoupí, aniž by mě přestal líbat. Po chvilce se vzpamatuji. Začnu mu polibky oplácet, zavěsím mu ruce kolem krku a prsty mu vjedu do tmavých vlasů. Rukou mi sjede po bocích k pasu a začne pomalu vyhrnovat tričko.
"Po-počkej." Zarazím ho, triko v půli cesty.
"Co se děje?" Zeptá se chraplavě. Potěší mě, že jsem s ním udělala tohle.
"Já-já nevím, jestli to teď chci..." Kousnu se do tru. Líbne mě na tvář.
"Proč bys nechtěla?" Nechápe.
"Už je to dlouho..."
"Takže už mě nemiluješ?" Zeptá se zklamaně.
"Copak to znamená, že tě nemiluju?"
Trošku se ode mne odtáhne, opře se dlaněmi zdi vedle mého obličeje a natáhne ruce.
"Umíš si vůbec představit, jak jsem bez tebe trpěla, ta tvoje pomsta a chtivost po moci byla silnější než přátelství!! To to nechápeš?" Stavidla slz se proboří, já se svezu na kolena a sednu si na paty.
"Sakuro...já..." Klekne si ke mně.
Zavrtím hlavou. Setře mi slzy.
"Nemůžu tě pustit, za prvé, víš kde je naše skrýš a za druhé..." Odmlčí se. "Já..."
"Šetři si dech!" Ušklíbnu se. Poznám v jeho tváři bolestný výraz.
"Co tedy chceš? Chceš odejít?"
"Ne, chci abys šel se mnou."
"Nemůžu..."
"Proč?"
Popadne mě za ruku a silou postaví. "Půjdeš domů."
"Cože?"
"Půjdeš domů! Do Konohy!"
"S tebou?" Zadoufám.
"Beze mě!"
"Ale...!"
"Buď půjdeš sama, nebo tě tam dotáhnu v bezvědomí!!"
"Co by ti na to asi řekl Orochimaru, hm?!" Dráždím ho. A daří se mi to.
"Sakuro neštvi!!!" Pevněji stiskne zápěstí a zamíří ke dveřím, táhnouc mě za sebou. Nevzpírám se. Vím, že to nemá cenu.
"Poběž." Popožene mě. Poslechnu. Proběhneme několika chodbami, vůbec nechápu, jak se tu může vyznat! Až vyjdeme konečně na sluneční světlo. Ze začátku mě trochu oslepí, ale Sasuke s tím nemá problémy a táhne mě dál. Teprve po deseti minutách se zastaví.
"Tímhle směrem budeš v Konoze zítra." Ukáže před sebe.
"Bez tebe nejdu!"
"Beze mě jdeš! Nemáš na výběr! Dělej!"
"Vrátíš se?"
"Uvidím." To mi přinese naději, naposledy ho políbím a rozběhnu se směrem, kterým ukázal. Nesčetněkrát se po něm otočím, ale nikdy už tam nestojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

klik 100% (161)

Komentáře

1 kiki kiki | 10. srpna 2008 v 20:32 | Reagovat

jeee, kraaasa, to by chcelo pokracko :) nadherny pribeh :)

2 Ai-san Ai-san | E-mail | Web | 10. srpna 2008 v 20:38 | Reagovat

uzaaaaaaaa skvelyyyyyyyyyy

3 lelenuska lelenuska | Web | 10. srpna 2008 v 20:40 | Reagovat

jeeej to bolo fakt kraaasne

4 markiss markiss | 10. srpna 2008 v 22:28 | Reagovat

to je nádherné

5 Yumi(Sora)-SB Yumi(Sora)-SB | E-mail | Web | 10. srpna 2008 v 22:32 | Reagovat

♥♥♥♥♥♥*..Já..*♥♥♥

♥♥♥♥♥*..Mám rád/a *

♥♥♥♥*..Svoje ♥ SB ♥ proto *

♥♥♥*..Mu toto přání věnuji *

♥♥*..Svou lásku, úctu a něhu mu *

♥*..Vyjadřuji * ♥ SB ♥ *

♥♥*..Díky moc moje ♥ SB ♥, *

♥♥♥*..Že chodíš na můj blog *

♥♥♥♥*..Tak za všechno ti děkůji *

♥♥♥♥♥* ..Prosím zůstán moje ♥ SB ♥ *

♥♥♥♥♥♥*..Přějí ti krásné dny plné pohody *

☺☻☺* ♥☼♥ * ☺☻☺Pošlí to všechným svým ♥ SB ♥ za to, že jste ♥ SB ♥ a že jste radí spolů v ♥ SB ♥.

6 Chi14 alias kiwy Chi14 alias kiwy | E-mail | Web | 11. srpna 2008 v 0:09 | Reagovat

hm v prvním díle se toho docela dost událo heh xD ne ze by to bylo sptane ja jen tak konstatuji jelikoz nejsem na tohhle moc zvykla v ostatnich povidkach trva roky nez se tam neco udeje ale yt na to des z hurta proc ne??!!Mno tahle povidka se mi zalibila asi ji budu cist i dal pokud to bude takove jako ted (myslim velmi dobre psaní)tomu ver xD kiwy

7 Lucík Lucík | 11. srpna 2008 v 1:45 | Reagovat

krasny....fak kawai...dalsi dilek pls rychle....!!

8 Satuka-chan Satuka-chan | 11. srpna 2008 v 13:08 | Reagovat

Pěkný.Vypadá to dobře.Rychle pokráčko.

9 Hirameki Hirameki | Web | 11. srpna 2008 v 16:56 | Reagovat

Nádhera rychle pokráčko plsky !!!!Kawaii

10 musa musa | Web | 11. srpna 2008 v 20:46 | Reagovat

jj bolo t odobre:DAj ked sice trosku unahlene, ale celkomvo pekne..........budem rada, ak budes pokracovat:D

11 Valli Valli | Web | 12. srpna 2008 v 21:06 | Reagovat

super!!!!!!!!!!!!!honem další dílek!!!prosíím!!!!!

12 xxx xxx | 15. srpna 2008 v 15:48 | Reagovat

čo a to povedať? Ďaleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!!!=p

13 Leya Leya | 16. srpna 2008 v 19:11 | Reagovat

máš na mailu další dílek....:)

14 anyk anyk | Web | 17. srpna 2008 v 10:00 | Reagovat

to byla krasna prvni kapitola ja se soustredila jen na cteni jak me to vtahlo do deje doufam ze pokracko bude co nejdriv

15 Sakura132 Sakura132 | Web | 18. srpna 2008 v 22:45 | Reagovat

klasnéééééééééé

16 sakura sakura | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 19:44 | Reagovat

jezis krasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama